Meta celkem nic nenamítala, když jí Jason vymýval špínu z ran a zastříkal je sprejem na regeneraci kůže. Trhlinu na hlavě jí sešit čtrnácti stehy medikitem a vyholený pruh překryl obvazem, ještě když byla Meta v bezvědomí. Po tomto zákroku přišla k sobě, ale nepohnula se ani nenaříkala, když jí dalšími dvěma stehy sešíval roztržený horní ret.

Grif chraptivě oddychoval v hromadě kožešin, kam ho Jason položil. Měl většinou jen povrchová zranění, medikit poradil podávání uklidňujících prostředků a Jason jeho doporučení přijal.

„Už je po všem,“ řekl. „Měla by sis odpočinout.“

„Bylo jich moc,“ vysvětlovala, „ale dělali jsme, co jsme mohli. Podej mi zrcadlo. Překvapilo mě, že šli nejdřív po Grifovi, ale bylo to chytré. Bleskově ho zlikvidovali. Pak se dali do mě, a já už jsem s tebou nemohla mluvit.“ Vzala si od Jasona vyleštěné ocelové zrcadlo, krátce do něho pohlédla a vrátila mu ho. „Vypadám hrozně. Bitka musela probíhat rychle. Moc jasně si na ni nepamatuju. Někteří z nich, ženy, měli palice a pokoušeli se mi zasáhnout nohy. Vím, že jsem zabila nejmíň tři nebo čtyři z toho jednu ženu — než jsem se složila. Co se stalo pak?“

Jason vzal koženou láhev s achadhem a přesunul v náústku ukrytý ventil tak, že zavřel přívod ke zkvašenému mléku a otevřel přívod k zásobníku s kořeněným alkoholem, u Pyrranů oblíbeným pitím.

„Dáš si?“ zeptal se, ale Meta zavrtěla hlavou. Dopřál si pořádný doušek sám. „Přeskočím některé drobnější detaily: zařídil jsem, aby pro vás poslali několik jezdců. Přivezli vás oba a několik Krys, co přežili — všichni jsou teď mrtví. Zabil jsem toho, který nebyl zraněn, a zabil jsem ho sám ve stylu pravé pyrranské pomsty, za který se nemusím nijak stydět. Ale musel jsem věnovat svůj nůž Temuchinovi, který na něm okamžitě rozpoznal pokročilou úroveň technologie. Jsem teď velice rád, že jsem ho vlastnoručně vykoval a že jsou na něm vidět stopy po nástrojích. Přímo se mě zeptal, jestli my Pyrrané víme něco o střelném prachu, což mě uzemnilo. Zahrál jsem to do autu, řekl jsem mu, že nevím nic — jenom ten název — ale že možná ostatní příslušníci kmene budou vědět víc. Zatím to vzal — aspoň myslím. Ale u něho jeden nikdy neví. Chce po nás, abychom se k němu přestěhovali. Za svítání musíme přetáhnout náš camach do tábora vedle jeho camachu a rozloučit se se Shaninem a jeho Krysami, kteří nám nebudou scházet. A v případě, že bychom se rozmysleli jinak, čeká venku četa Temuchinových lidí. Ještě jsem nezjistil, jestli jsme zajatci, nebo ne.“

„Vím, že vypadám hrozně,“ vzdechla Meta a pokývala hlavou.

„Pro mě vypadáš vždycky báječně,“ těšil ji Jason chlácholivě, pak si uvědomil, že to myslí vážně. Nastavil medikit na maximální sedativní účinek a přitiskl ho k její paži. Neprotestovala. S nemalým pocitem viny, že jedině on je odpovědný za to, že se octli v nebezpečí a že trpí bolestmi, ji Jason uložil na kožešiny vedle Grifa a oba je přikryl. Co to bylo za pitomost, která mu vnukla nápad zavléct ženu a mladého kluka do téhle smrtelně nebezpečné akce? Pak si uvědomil, že podmínky zde jsou pořád daleko lepší než na Pyrru a že jim pravděpodobně zachránil život, když je odvezl sem. Díval se na jejich podlitiny a zachvěl se — říkal si, jestli by mu za to poděkovali.

Ráno už byli oba zranění Pyrrané natolik při síle, že camach opustili vlastními silami, a Jason mohl jen dohlížet, jak ho vojáci rozebírají. Ti bručeli, že konají ženskou práci, ale Jason nechtěl, aby se někdo z Shaninova kmene přiblížil k jeho majetku. Po celém tom nedávném zabíjení nepochyboval, že se jeho spor rozšířil na značnou část kmene. Teprve když vojáky opil pořádnou dávkou silně alkoholizovaného achadhu, dokončili s chutí nakládání escungu. Jason přivázal Metu a Grifa pod kožešiny přibližně tak, jak uvázali jeho, když ho zajali a nesli, a malá karavana se vydala na cestu, popoháněna mnoha nevraživými pohledy.

V Temuchinově táboře bylo dost žen, které mohly zastat ponižující práce, takže muži jen postávali a přihlíželi, což byl jejich obvyklý přínos k práci. Jason se nemohl zdržovat přihlížením. To přenechal Metě, protože obdržel vzkaz, aby se okamžitě dostavil k Temuchinovi.

Dva strážní u vchodu do náčelníkova camachu ustoupili stranou, když se Jason přiblížil. Alespoň u profesionálních vojáků se mu dostalo určité úcty. Temuchin byl sám a držel v ruce zakrvácený Jasonův nůž. Jason se ostražitě zastavil, pak se uklidnil, když Temuchin uchopil špičku nože a rychlým pohybem zápěstí nůž vrhl, jen to zasvištělo, a nůž se hluboko zabodl do kozí zdechliny, kterou Temuchin používal jako terč.

„Ten nůž je dobře vyvážený,“ prohlásil Temuchin. „Dobře se vrhá.“

Jason jen přikývl, protože si uvědomil, že si ho Temuchin nepozval jenom proto, aby mu pochválil nůž.

„Řekni mi všechno, co víš o střelném prachu,“ vybídl ho Temuchin a sehnul se, aby nůž vytáhl.

„Je toho velmi málo.“

Temuchin se napřímil a zabořil oči do Jasonových, zatímco poklepával střenkou nože na mozolnatou dlaň. „Řekni mi všechno, co víš. Teď hned. Kdybyste měli střelný prach, dokázali byste ho odpálit s velkým rámusem, místo aby jenom shořel a čadil?“

Tak tohle bylo něco. Kdyby si Temuchin myslel, že lže, ten velký nůž by se mu zabořil do vnitřností tak snadno jako do té kozy. Náčelník měl určité konkrétní představy o fyzikální podstatě střelného prachu, takže nemluví jen tak do větru. Je načase podstoupit riziko.

„Střelný prach jsem sice nikdy neviděl, ale vím, co se o něm říká. Z doslechu vím, jak ho přivést k výbuchu.“

„Myslel jsem si, že bys to mohl vědět.“ Nůž vzdoroval, protože se zabořil do kozího masa příliš hluboko. „Myslím si, že víš i mnohé jiné, o čem mi nechceš říct.“

„Muži mají tajemství, o nichž přísahají, že je nikdy neprozradí. Ale Temuchin je můj pán a já mu pomohu, jak jen budu moci.“

„Dobře. Měj to na paměti. A teď mi pověz, co víš o lidech v nížinách.“

„No… nic,“ řekl Jason udiveně. Ta otázka přišla naprosto nečekaně.

„Ani ostatní nevědí. Ale to se teď změní. Já něco o nich vím a chci se dozvědět víc. Chci se do nížin vypravit a ty půjdeš se mnou. Nějaký ten střelný prach by se mi hodil. Připrav se. V poledne odjíždíme. Ty jsi jediný, kdo ví, že to není obyčejná lovecká výprava, a jestli o tom cekneš, přijdeš o hlavu.“

„Raději umřu, než abych o tom komukoliv řekl jediné slovo.“ Jason se vrátil do svého camachu v hlubokém zamyšlení a okamžitě se svěřil Metě se vším, co se právě dozvěděl.

„To je moc divné,“ usoudila a přibelhala se k ohni, svaly měla dosud bolavé od zbití. „Mám hlad, a nemůžu rozdělat oheň.“

Jason oheň rozfoukal, rozkašlal se, když si nasál do plic pořádnou dávku štiplavého kouře. „Zřejmě jsi tam nedala třísky z kvalitního moropího hnoje. Musí být dobře usušený, aby správně hořel. — Mě to taky připadalo divné. Jak se chce dostat dolů po svislém útesu deset kilometrů vysokém? Ale ví o střelném prachu a o tom se tady na náhorní plošině nic nedozvěděl.“ Znovu se rozkašlal a skopl do ohně trochu písku.

„Tak to by stačilo. Ty a Grif potřebujete rozhodně něco výživnějšího než kozí řízek. Otevřu několik balíčků s jídlem.“ Meta uchopila válečnou sekeru a postavila se ke vchodu, aby Jasona nikdo nevyrušoval, až bude otevírat skříňku. Jason vytáhl balíčky s jídlem, pak ukázal na rádio.

„Podej o půlnoci zprávu Kerkovi. Uvědom ho o všem, co se děje. Tady byste měli být v bezpečí, ale jestli si myslíš, že to vypadá na problémy, řekni mu, a vás odtud vytáhne.“

„Ne. Zůstaneme tady, dokud se nevrátíš.“ Ponořila lžíci do jídla a hltavě jedla. Grif si vzal druhý balíček, a Jason hlídal u vchodu, když jedli.

„Dej prázdné plechovky do skříňky, než najdeme bezpečnější místo, kam je zahrabat. Kéž bych toho mohl pro vás udělat víc.“

„S námi si starosti nedělej. Dokážeme se o sebe postarat,“ prohlásila Meta pevně.